Řada odborníků se zabývá problémem, jestli trvalý růst světové ekonomiky, měřený např. hrubým domácím produktem, může být dlouhodobě udržitelný, aniž by došlo k nevratnému poškození životního prostředí.
Jednou z možností pro podniky i národní vlády je hledání takového rozvoje ekonomiky, který nevyvolá zvýšení dopadů na životní prostředí, zjednodušeně řečeno růst, který nebude závislý na rostoucí spotřebě materiálů a surovin.
Je to vůbec možné? Jistě ano. Výnosy řady firem již dnes plynou nikoliv z prodeje zboží, ale z poskytování služeb. Jedná se o služby, které nevyvolávají významné materiálové nároky.

Příkladů přechodu od prodeje zboží k prodeji služeb stále přibývá:
- prodej software, literatury, hudby aj. se dnes již obejde bez "stohů" datových nosičů, knih; stačí si je stáhnout z internetu.
- k placení již obvykle nepotřebujeme peněženku plnou kovových mincí či bankovek, stačí malá plastová karta s čipem nebo magnetickým proužkem, nebo dokonce jen heslo pro platbu přes Internet.
- telekomunikační firmy provozující pevné linky již nedosahují zvyšování obratu díky prodeji nových telefonních aparátů a pokládání kilometrů kabelů, ale díky inovované nabídce služeb.

Možnostmi dalšího šíření tohoto přístupu k dematerializaci se zabýval trénink zaměřený na Ecodesign a Product-Service Systems, pořádaný CIR a nizozemskou firmou BECO v Rotterdamu ve dnech 18. až 22. ledna 2005.